Když mě už město tíží a nevím, kde mi hlava stojí, mám zaručený záchranný prostředek. Naložím svou psí kamarádku do auta a za dvě hodiny jsem v jiném světě. Zhluboka nadechnu křišťálový vzduch a vnořím se do ticha cestiček šumavské Horské Kvildy. To je mé útočiště. Pokaždé se těším na ticho – ticho plné lahodných zvuků přírody. To je koncert, který se mi nikdy neomrzí. Taky se ráda sytím pohledy na huňaté smrky a stále se v jiných liniích předvádějící reliéf krajiny….. Za 3 dny jsem jiný člověk, odpočinutý, čilý a můžu nastartovat do svých běžných povinností ve městě s novým elánem.

A tak tomu bylo i teď, kdy se léto skulilo do září. Dnes bych mohla zkusit nahlédnout ke kořenům stromů, jestli tam nebudou vykukovat hlavičky hříbků. A tak jsem z asfaltky odbočila na menší lesní cestu. Znáte ten pocit, který se dá nazvat houbařská vášeň. Před minutou nebyla, pak najdete prvního poddubáka a vášeň na vás skočí a je to moc prima. Lesní cesta se podobala tankodromu, ale vášeň je vášeň, nic mi v tu chvíli nevadí…...a najednou začalo vadit. Vášeň se vytrácela až zmizela zcela….co se to děje? Zvedla jsem hlavu od kořenů stromů a najednou mi došla naprosto zdrcující pravda – ten les kolem mne je mrtvý…. Sice ještě stojí, ale jako prázdná kulisa na scéně… Najednou se tam nedalo vydržet. Přepadl mne ohromný smutek...další kus lesa, nádherného, neopakovatelného, posvátného – umírá….Takové lesy má jenom Šumava…

A nikoho to snad nezajímá?! Vždyť tady jde o život!!! Co s tím lesem bude dál??? Stane se snad i tento pohřebištěm??? Je to možné? Jako o kus dál Poledník nebo prameny Vltavy… Bráním se představě, že i Horská Kvilda… Kam budu utíkat z města? Kam se schovají srnky, co bude se všemi těmi krásnými kouty, až je pahýly stromů obnaží?

Jak to, že to nikoho nezajímá!

Co Hamerský potok, co ty mraky ptáčků – kde si postaví hnízda?

Kůrovec systematicky postupuje dál a teď se zahryzl i do mého svědomí.

Proboha, tohle má být správně ?!?! Tomuhle dali námi zvolení poslanci svůj hlas? Nabídnout kůrovci nejnádhernější kout České země jako na talíři a tvářit se, že nám nevadí, že mu chutná? A vymýšlet teorie, podle kterých se nechá celá vznešená Šumava proměnit ve hřbitov bývalé velebnosti, uzavřít ji lidem a čekat, jak to dopadne!!!

A nic nedělat!!! Nic!

Bolí to jako „vlastizrada“.